A každé ráno je cesta domů delší a delší

Novela "A každé ráno je cesta delší a delší" od Frederica Backmana pro mne byla trochu citově náročnější, ale naprosto úchvatně zpracována.

Je o starci, který pomalu vnitřně umírá. Je to přesně ten moment, kdy hlava umírá dříve než tělo. Tento příběh popisuje jeho svět, jeho myšlenky a jeho konec. Celý tento proces si uvědomuje a ví, co ho čeká. Pomalu zapomíná, ale nechce se loučit.

,,Kdybych zapomněl její pohřeb, tak bych zapomněl, proč na ni nesmím zapomenout." (str. 61)

Se svým vnukem Noahem, svou mrtvou ženou a svým synem vede rozhovory na lavičce ve své hlavě. Pomalu se tak odkrývá jeho minulost a jeho vzpomínky. Vyčítá si výchovu svého syna, na kterého neměl dost času. O to víc pozornosti věnoval svému vnukovi Noahovi.

,,To proto lidé dostávají šanci rozmazlovat vnoučata, tím totiž prosíme o odpuštění své děti."

Příběh je sice smutný, ale tak okouzlující jako každá kniha Frederica Backmana.

Láskou ji sice nespoutáš, ale básněmi ano

Láskou ji nespoutáš, v originále Love Her Wild

od mladého autora, který si říká Atticus

Tuto knihu jsem si koupila úplnou náhodou. Do knihkupectví jsem zašla jen na skok, na rychlo omrknout, jestli neuvidím tituly, co hledám. Nečekala jsem, že najdu něco, co stoprocentně chybělo na mém seznamu hledaných.

Už jen design knihy upoutá. Dívka padající šedou oblohou, mračna a ve vší té temnotě svit slunce.

Tato kniha vás nezahltí miliónem slov složitě poskládaných za sebou, žádné složité konstrukce vět, žádné vymodelované přirovnání, které beztak smyslu moc nemají.

Jak se říká "V jednoduchosti je krása". Tato kniha je pro mě opravdu krásná hlavně z jednoho prostého důvodu. Její nazírání na svět mě okouzlilo. Opěvování maličkostí a jejich krásy. Tato kniha mě hřála u srdce. Je v ní láska, upřímnost a pokora.

Je tu vše, co od básní můžete chtít.